Historie absintu začala ve Švýcarsku, kde doktor Ordinaire léčil svoje pacienty zeleným elixírem vlastní výroby, který vyráběl podle receptu staré zkušené bylinkářky. Známým se absint stal až roku 1805, kdy ho ve své továrně začal ve velkém vyrábět Francouz Henri-Louis Pernod. Během 19. století se absint stal ve Francii symbolem, který ovlivňoval tvorbu většiny umělců. V roce 1830 vzali s sebou francoužští vojáci do Alžírska dostatek absintu jako lék proti malárii a žaludečním potížím. Spíš než na zahánění malárie se však absint hodí k úplně jiným, nemedicínským účelům, a stal se tak nejoblíbenějším nápojem vojska. Když se pak armáda vítězně vracela do Francie, oslavovalo se v celé Francii a především v Paříži jak jinak, než zase popíjením absintu. A tak se stalo pití absintu módou, která se velmi rychle rozšířila po celém území. V Paříži té doby má každá společenská skupina (vojáci, buržoazie, umělci - především malíři) svůj oblíbený podnik: umělci Degas a Monet si dávají absint poprvé v avenue de Clichy a po válce (1870) v pařížské čtvrti Pigalle v kavárně U mrtvé krysy.

Hemingway poprvé ochutnal absint během své návštěvy ve Španělsku v roce 1920. Bláznivě se zamiloval do zelené víly, tak byl totiž absint přezdíván La Fée Verte - zelená víla. Hemingway ve svém zvyku popíjení absintu pokračoval i v Paříži, kde však byl absint v té době ilegální. Zeleného moku se nevzdal ani v USA a tak pašoval lahve absintu ze Španělska a z Kuby, aby mu byly vždy nablízku jako inspirace při psaní. Absint postupně přestává být nápojem bohatších středních vrstev a uměleckých kruhů a začínají ho konzumovat i ti nejchudší. Především dělníci se scházejí každý večer v hospodách, a aby zapomněli na bídu každodenního života, pijí právě absint. Právě v této době, kdy došlo k masivnímu rozšíření tohoto alkoholického nápoje, začíná ve vládnoucích kruzích vznikat opozice proti absintu, který se stává symbolem alkoholismu a rozkladu společnosti. Obrazy Moneta a Degase s náměty absintu se smetánce zdají být příliš vulgární. Na počátku nového století vzniká Národní sdružení proti alkoholismu, které si klade za cíl uzákonit zákaz absintu, a to z důvodu, že „absint dělá z lidí dementy a kriminálníky, způsobuje epilepsii a tuberkulózu, z mužů dělá zuřivá zvířata a z žen mučednice“. Zákaz absintu bylo ale těžké prosadit, jelikož po celé Francii existovalo mnoho továren na jeho výrobu a stát měl z prodeje také nemalé příjmy. V roce 1915 se přece jen podařilo absint zakázat, ale důvodem k zákazu bylo spíš než zdravotní důvody vinařské lobby. Důkazem toho je i to, že hned po platnosti zákazu prodeje absintu došlo k velké armádní zakázce na dodávku vína.

Začátkem 20. století vzniká ve Francii Národní sdružení proti alkoholismu, jehož cílem je uzákonění zákazu absintu, mimo jiné i kvůli otřesnému případu, kdy švýcarský dělník Jean Lonfray zavraždil svou těhotnou ženu a dvě dcery, údajně po požití absintu. Absint se ve Francii podařilo zakázat v roce 1915, zakázán byl i ve Švýcarsku, Belgii, USA, Francii, Německu…

Chronický absintismus se projevoval křečemi, ochromením, slábnutím paměti, nespavostí, halucinacemi, epileptickými záchvaty a celkovou degenerací. Stejné efekty však dokáže vyvolat i samotný alkohol. Dnes je už kvalitní absint zbaven toxinů a našel si znovu mnoho příznivců nejen mezi umělci.

Společnost La Boheme UK Ltd. patří již od roku 1996 k největším dodavatelům a distributorům kvalitního absintu na světě. Naše reputace a marketinková strategie způsobily, že se na nás obrátili zástupci Twentieth Century Fox a tak byl český absint dodán pro účely filmu Moulin Rouge s Nicole Kidman. Toto jen potvrdilo skutečnost, že společnost La Boheme reprezentuje velmi vysokou kvalitu svých služeb a výrobků. Po úspěších absintem nasáklých filmů Moulin Rouge, From Hell, Eurotrip a Van Helsing je zřejmé, že absint se na moderním trhu se špičkovými alkoholickými nápoji již zabydlel natrvalo.

Absint bezpochyby vděčil své obrovské popularitě i díky rituálu, který jej provázel. Díky vysokému obsahu alkoholu a nahořklé chuti (v řečtině absinthe znamená nepitelný) musel být absint před konzumací naředěn a přislazen. Rituál, který díky tomu vznikl jako by pocházel z dílny marketinkového génia:

Nejprve se naplnila absintová sklenka třemi díly absintu a na její horní okraj se opatrně položila absintová, speciálně upravená lžička, na kterou byla následně umístěna hrudka cukru. Po té byla z karafy pomalinku přez cukr do sklenky dolévána ledová voda, až se cukr rozpustil a poměr vody k absintu byl cca dvě ku pěti, odpovídajíce požadované chuti. Emeraldový absint při tom uvolnil směsici vůní a jeho barva se pomalinku změnila a naplnila tak konzumenta dychtivostí spojenou s toužebným očekáváním. Pak už jen stačilo lžičkou absint zamíchat a pomalu jej popíjet a nechat tak svou mysl unášet zelenou vílou...